Žel, že tato škola světa se tak velice odchýlila od úmyslu Stvořitele!
   2. Předně totiž jen málokteří dbají na to, kvůli čemu jsou sem posíláni! Většina jako by sem přišla bydlet, nemyslí na nic jiného než aby zde byla jak jen dlouho může: je si věčností tak jista jako samotná zvířata.
   3. Dále protože tato většina zapomíná, že je sem poslána do školy, ani nedbá o své vzdělávání. Odtud plyne, že velká část lidí, ne-li většina, tráví život jako dobytek ve velké nevědomosti jak pokud jde o Boha, tak pokud jde o sebe a všechny věci. Nejen totiž ve Skythii nebo mezi Kafry a podobnými národy bez vzdělanosti, ale i mezi samotným křesťanstvem lze nalézt lidi, ve kterých kromě podoby nenalezneš nic lidského, protože se nezušlechťují žádným vzděláváním.
   4. Ti pak, kteří se zušlechťují, se většinou zušlechťují jen tak, že to nic nenapomáhá hlavnímu cíli, hledání a nalezení své blaženosti v Bohu. Sloužit břichu, shrabovat bohatství, pachtit se po marných poctách a vynikající nadání dávat do služeb zvědavosti je společným úsilím i samotných učenců. Těmito hranicemi, tak úzkými a tak marnými, omezujeme všechno.
   5. I ti, kteří usilují o opravdové dobro, často dosahují toho výsledku, o němž mluví apoštol, když praví: Stále se učíme a nikdy nedocházíme k poznání pravdy. Ukazuje to stejně v církvi jako mimo ni jednak tak hrubá nevědomost i ve věcech potřebných, vyskytující se všude, jednak tak časté obavy a pochybnosti i ve věcech nepochybných, jednak tak tvrdošíjné obhajoby domněnek, nejistých ba i zjevně nesprávných. Konečně stejně jsou v těch i oněch různice, sváry, bitvy, války a vraždy. Na celém světě je vidět třenice mezi náboženskými vyznáními, politickými správami, rodinami a sektami, všude i jednotlivé hlavy jsou plny rozporných domněnek. Tak se ze školy moudrosti stal svět cvičištěm hlouposti a zuřivosti a z velké části shromaždištěm satanovým, jak praví Kristus ve Zjevení (Zjev, 2, g).
   6. Nechybějí konečně ani ti, kdo si zošklivili sváry a všechno zavrhují jako stejně nejisté, i samotného Boha, světlo v nejhlubších temnotách, klid mysli v samotné tuposti hledajíce. Tato nešťastná obluda, atheismus, všude již buď zjevně vládnoucí nebo tajně se plazící, je přesvědčivým svědectvím toho, jak špatně prospívá škola světa. Stejně jako všude existující velké zástupy epikurejců, kteří se stali místo lidí zvířaty.
   7. Hledáme-li příčiny tak velikého zla, vidíme, že hlavní příčinou je sám kníže temnot, Satan. Ten, když odešel ze světla, aby si vybudoval říši v temnotách, svedl také člověka k hříchu odpadnutí a zapletl ho do temnot zmatků tak, že se z nich nemůže vyprostit. Avšak vševědoucí Bůh připisuje i samotným lidem vinu, a to jak těm, které v této své škole ustanovil za učitele, tak i ostatnímu zástupu. Neboť na učitele lidu si zřetelně stěžuje u proroka, že neumějí učit (Iz. 56, li). A jinde říká: Ztraceným stádem se stal můj lid, pastýři jeho jej svedli. Nebo, jak jiní přikládají: Pastýři jejich způsobují, že bloudí (Jer. 50, 6). Protože totiž buď neučí, nebo učí jiným věcem než těm, které jsou vhodné pro lidi připravující se k věčnosti, věcem marným, všetečným a svůdným; nebo učí chladně a jalově a nijak neodstraňují nezřízenost. Proto lid, který přivykl takovým učitelům, má v nich zálibu, a ačkoli Bůh posílá jiné, nechtějí tyto, ale ony, jak dosvědčuje onen boží nářek: Věc hodná úžasu a hrůzy se děje na zemi! Proroci prorokují lež a kněží tomu tleskají svýma rukama a 1id můj miluje takové věci! Co se nakonec stane? (Jer. 5, 30, 31.)
   8. Vskutku tedy trny zahalují zemi a mrákota lid (Iz. 60, 2). Vskutku lidé hmatají jako slepci po zdi a jako bez očí tápou: narážejí za samého poledne jako v nejhlubší noci (Iz. 59, 60), protože kráčejí v temnotách a nevědí, kam jdou (Jan. 12, 35). A narážejí stále jak na věci, tak na sebe navzájem a na samotného Boha a působí si různé zmatky a záhubu, jak je napsáno: Lid nerozumný bude zkormoucen (Oseáš 4, 14). Též: ]ako zajatec bude veden můj lid, protože je bez vědění (Jes. 5, 13). Bude vyhlazen můj lid, protože nemá vědění; protože ty jsi pohrdl věděním, pohrdnu i já tebou, pravil Bůh (Oseáš 4, 6). Konečně: Člověk uchylující se z cesty vědění bude odpočívat v shromáždění mrtvých (Přísl. 21, 16).
   9. Nelze tedy lidskému rodu přát nic prospěšnějšího ani nelze nic vznešenějšího projednávat na radách moudrých, než aby bylo možné nalézt (za pomoci Boha, který nás již lituje) nějakou účinnou cestu, jak odstranit z lidských duší onu odpornou tmu nevědomosti a různic a uvést na svět jas moudrosti. Hodlajíce vyšetřit, jaká se může v této věci skrývat naděje, pohlédme nejprve, oč bylo v této věci usilováno a s jakým zdarem.