KAPITOLA XXII.
PROSBY K OTCI SVĚTEL
O POSLEDNÍ OSVÍCENÍ LIDSKÉHO RODU
K tobě,
ó Otče světel, konečně všichni jsouce obráceni, velice pokorně tě prosíme,
smiluj se nad námi všemi! Rozsvit svíci naši, osvětli naše temnoty! (Žal.
18, 29.)
Neboť tmy dosud zastírají zemi a mrákoty lid. Ale ty
vzejdi nad Jeruzalém, ó Hospodine, aby bylo vidět tvou slávu (Iz. 60, 1, 2).
Země sama o sobě jako od počátku, tak nyní a navždy není nic
jiného než pustá a prázdná věc, věčná skrýše tmy. Ale ty, který
jsi řekl: "Budiž světlo" a světlo bylo, poruč také
nyní, aby po temnotách zazářilo světlo v našich srdcích (2 Kor. 4,
6). Žili jsme dosud v soumraku, který pro přimíšení tmy není ani
dnem ani nocí. Učiň již, co jsi slíbil, aby v podvečer světa bylo
světlo (Zach. 14, 7). Ó vyjdi nám den, který nezná západu! Vyjdi světlo,
na něž vůbec nemá právo království tmy! Nechť ze strachu před jeho září
uprchne do své propasti sám kníže temnot!
Ó Otče duchů, ó Bože všech těl, jehož oči jsou nad všemi
syny Adamovými, který vidíš slepotu naši, slituj se nad námi, abychom také
my viděli tebe, od něhož, jímž, a v němž je všechno a také
my. Ó nechť nalézají tebe, kterého hledají všichni, i ti, kteří
hledat neumějí! Ó světlo neviditelné, dej nám zrak, který by tebe viděl!
Ó světlo věčné, osviť naše mysli stvořené k účastenství na věčnosti,
aby tobě rozuměly a tebe milovaly. Neboť budou tě chválit temnoty, světlo
věčné? Ó vyjasni, vyjasni své paprsky a mocně rozrážej všechny naše
mrákoty, aby přestali slepnout, bloudit, tápat, řítit se do jam ti, které
jsi stvořil k účasti na světle a životě. Kdybys nás nebyl stvořil,
Pane, nebyli bychom. Proč tedy ty, které jsi stvořil k životu, necháváš
padat do záhuby? Tvé oči jsou tisíckrát zářivější než slunce, vidí i do
hlubiny propasti. Proč tedy nám, které jsi stvořil k obrazu svému, nedáváš
rovněž světlé oči, které by také viděly samy v sobě propast své
nicotnosti, v tobě pak zdroj svého bytí? Ó vyřkni slovo, které jsi řekl
na počátku, "budiž světlo", a řekni také nyní "budiž
světlo" a bude světlo.
K tobě volá stárnoucí svět, abys ty, který jsi osvětloval
jeho mladost, nepohrdal jeho stářím, ale dal okřát jeho kostem a dal oživnout
jeho mladosti jako orlu. Ó Bože všech národů, dej všem národům poznat
hlas své polnice a chodit v tvém světle (Žal. 89, 15, 16). Ó
Otče náš, který jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé již v celém
světě! Přijd již království tvé celému světu! Děj se již vůle tvá
jak v celém nebi tak i na celé zemi! Po celé Evropě, ó pane,
po celé Asii, po celé Africe, po celé Americe, po celé Magellanii, po všech
ostrovech moře, posvěť se jméno tvé, přijd království tvé, buď vůle
tvá! Naplň, ó Bože, zemi poznáním sebe, jako moře je naplněno vodami,
aby pro tebe jásala celá země. Povzbuď lidi, aby psali to, co si přeješ,
do knih, a ty sám je vepiš do lidských srdcí. Učiň, ať všude
na světě jsou zřizovány školy, v nichž budou vychováváni
tvoji synové! A ty sám vybuduj svou školu v srdcích všech lidí!
Vzbuď ducha moudrých na celém světě, aby dychtili po tvé slávě, ale ty sám
buď předsedou sboru svých vyvolených! Navrať národům vyvolené rty, aby
tě slavili jedněmi ústy a sám nás uč vnítřními domluvami!
Ó světlo světa, ježíši Kriste, bez něhož všechno je tmou,
osviť svět! Ó živote světa, bez něhož všechno je mrtvé, oživ svět! Ó
cesto, bez níž je všechno neschůdné a scestné, zaveď všechno, co se
od tebe vzdaluje, svou mocí k sobě do své blažené věčnosti! Ach
Pane, ptáš-li se nás, volajících k tobě, jako Bartimea, co chcete,
abych pro vás učinil, tisíckrát opakujeme toto jediné: Abychom
viděli. Neboť veliké a temné mraky nekonečných nevědomostí,
omylů a marností zakalují oči světa, takže nemohou vidět tebe,
slunce pravdy a spravedlnosti, jsouce zahaleni svými mrákotami, které
milují a zdráhají se jich se zbavit, protože neznají světlo. Zahřmi
tedy, ó Pane, a vypusť své blesky, aby tvé světlo mocněji zalilo všechny
Šavly, aby se stali Pavly a šli ve jménu tvém k lidu a národům
otvírat jim oči, aby se odvrátili od tmy k světlu a z moci ďáblovy
k živému Bohu, aby jim byly odpuštěny hříchy a dostalo se údělu
být mezi svatými pro víru, kterou mají v tebe (Skutk. 26). Ó pane Ježíši,
ať se stane tak, jak o tobě oznámil Otec! Bylo by málo, kdybys byl
oprávcem jednoho nebo dvou národů; ustanovil jsem tě světlem národů, abys
byl spásou boží až do nejzazších končin země (Iz. 49, 6). Pošli anděla
s věčným Evangeliem, aby bylo zvěstováno všem národům, kmenům,
jazykům a lidem (Zjev. 14, 6). Ó Pane, který jsi řekl, nechte přijíti
maličkých ke mně a nebraňte jim, prosíme tě při celé hloubce tvého
slitování, abys ty sám nechal k sobě přijít maličké celého světa
(Mar. l0, 9), a abys nebránil přivádět k sobě syny národů z nejzazších
končin země, pro svou slávu, ó Bože Hospodine, k ozdobě svatého svého
města Jeruzaléma (Iz. 60, 9). Ale kdyby někteří (buď z farizeů nebo
z tvých žáků) činili potíže, pokárej je a ty sám, ó
Spasiteli světa, způsob, aby nemohli bránit tomu, co se týká tvé slávy a spásy
světa! (Mat. 21, 16). Prosívali tě démoni, tvoji nepřátelé, abys jim nepřikazoval
odejít do propasti, a tys jim dával dovolení vstoupit do vepřů (Luk.
8, 31). My pak, tvoji služebníci, prosíme, abys už přikázal svrhnout je do
propastí, propast nad nimi zavřít a zapečetit, aby již nemohli svádět
národy (Zjev. 20). A jestliže přece dosud dovoluješ vstupovat vepřům
do tohoto světa, aby se sami hnali svou vzteklostí do záhuby, nechť se
uskuteční tvá rozhodnutí, která sama jsou propastí, jen ať jsou již
vyproštěni z moci ďáblovy všichni lidé, které nyní drží jako
zajatce podle své vůle. Aby se již celý dům světa naplňoval kadidlem a světlem
tvé slávy a aby po celém světě myriady lidí obklopovaly velebnost tvého
trůnu a jeden vedle druhého volal: Svatý, svatý, svatý Hospodin, Bůh
zástupů! Plná je celá země jeho slávy (Iz. 6, 3, 4). Ó staň se, staň
se, svatý Bože, staň se! Amen!
Amen! Amen!
Budiž jméno
Hospodinovo požehnáno od tohoto času až na věky. Od východu až do západu
slunce je chvály hodno jméno Hospodinovo. (Žal. 113. v. 2, 3.)
KONEC.
|