KAPITOLA XVIII.

PODOBA UNIVERSÁLNÍHO SBORU

   Kdo se chystá stavět, sveze nejprve hromady staviva, dobře uváží, jaký dům chce stavět, a urovná plochu, na níž chce stavět. Dále potřebuje stavitele a řemeslníky, kteří by jeho plány uskutečnili. Nezbytně tedy v úsílí o všeobecnou nápravu vědění potřebujeme po universálních knihách, v nichž bude uplatněna vhodná metoda, a po plánu, jak všude zřizovat školy, také dělníky, kteří ba s pomocí boží přivedli dobré úmysly k žádoucímu výsledku.
   2. K této práci se budou hodit muži nadaní, důmyslní a zbožní, vroucně milující veřejné blaho, vybraní z celého světa, bez rozdílu, jak ze stavu světského, tak církevního. Ti budou jakousi stráží blaha lidského pokolení, budou promýšlet všechny možné cesty, způsoby a příležitosti, jak hledat všechno všem potřebné, jak rozšiřovat, co bylo nalezeno, a jak chránit před porušením to, co bylo rozšířeno.
   3. Když říkám muže, myslím tím, že je třeba jich vyhledat velmi mnoho. Jeden nebo několik v tak veliké věci nic nezmůže. Množství moudrých bude spásou světa (Mud. 6, 26). Není jistě v silách jediného člověka, aby konal věci universální, zejména když nejsou připravovány pro jediný národ nebo jedinou cirkev, nýbrž pro celý svět, a nemá-li se jimi pomoci jen jedinému roku nebo století, nýbrž všemu potomstvu. Je tedy třeba sdružení velmi mnoha mužů, kteří se budou snažit prospívat společnou pílí a neustálou prací lidem, dokud budou existovat.
   4. Říkám-li však vybraní, myslím tím, že je třeba k této práci ustanovit určité osoby, a to ty, které v sobě cítí božský popud k této práci a budou pracovat na tom jediném, aby se všechny boží dary staly světu společnými. jinak, jak je známo, co se někomu neuloží osobně, o to buď nikdo nepečuje, nebo jestliže o to pečují všichni, bývá zmatek. Dále je jisté i to, že ti, kdo se věnují stálým úkolům, (v církvi, ve škole či v občanském životě), vždy maji více práce a rozptylování (chtějí-li svědomitě konat své povinnosti) ve svém povolání, než aby mohli soustředit své myšlenky k věcem universálním a od oněch povinností se vhodně uvolnit.
   5. Bylo by tedy neobyčejně užitečné ustanovit u jednotlivých národů placené vědce (alespoň po jednom, když ne celé sbory, jak to začali dělat - krásný to příklad pra ostatní - Holanďané, kteří vydržovali Lipsie, Scaligery a Salmasie, kteří by neměli žádných dílčích úkolů, nýbrž starali by se a usilovali obecně o všeobecné vzdělání. A proč by ti, které Bůh pro obecné blaho obdařuje obecně prospěšnými dary, nebyli živeni z veřejného jmění? Plným právem se diví Verulámský, že mezi tolika bohatě obdařenými evropskými kolejemi všechny jsou určeny určitým oborům, žádná však není zasvěcena svobodnému a universálnímu pěstování umění a vědy. Je přesvědčen, že právě ta okolnost (že nikdo nedbal o universálnost) je nejvlastnější příčinou, proč šťastnější pokrok vědění v pokolení lidském byl až dosud opožděn. Bude si tedy rozumně počínat svět, jestliže se po této stránce lépe postará o pěstování moudrosti.
   6. Ať už budou tito věštci universálního vědění kdekoli (buď ve sdruženích nebo jednotlivě), bude třeba, aby

I. o sobě navzájem věděli

II. seskupili se v nějakém sdružení

III. spojili se pouty neporušitelných zákonů

   7. Je třeba, aby o sobě vzájemně věděli, bude-li jejich úkolem konat totéž dílo a směřovat k týmž cílům. Neboť Bůh (ve své dobrotě, pro všecky společné a na všechny se rozlévající) zvykl si udělovat své dary všem národům a všem myslím. Jestliže se nepřičiníme, abychom tyto dary sebrali v jedno, zůstanou rozptýleny a nedospějí k společnému užívání. Je třeba přiznat, že se tak stalo už v mnoha věcech a že mnoho lidí, ba celé národy postrádaly mnohé dobré věci jen proto, že se nedbalo vzájemného styku. Rozhodneme-li se tedy sbírat k obecnému užívání všechny boží dary a všechny lidské vynálezy, žádným způsobem se svět neobejde bez vzájemného styku moudrých mužů.
   8. Ačkoli sice dosud nebyli úplně bez vzájemných styků, přece jim chyběla universálnost. Jen někteří bližší sousedé pěstovali styky s lidmi svého náboženství nebo své sekty nebo v určitých obchodních záležitostech. Od jiných lidí a v jiných oborech byli odtrženi. Této naší malodušnosti nebo nedbalosti čí vypínavosti jedněch vůči druhým zneužil ke svým rejdům prohnaný nepřítel lidského pokolení. Zavedl sektářskou horlivost, nepřátelskou obecnému štěstí, a pečlivě ji zachovává a podporuje. Má se totiž nad čím ten úkladník těšit, vidí-li, jak každá sekta místo obecného dobra (kterému položil základ Bůh a svým příkladem učil Kristus) se shání po soukromých výhodách a loví svůj prospěch z cizí zkázy! Proti tomuto zlu není jiného účinného léku, než abychom se všichni sjednocovali k obecnému dobru, spojujíce se všemi možnými způsoby v tytéž touhy a snahy, pomáhat mu. Proto proti všem sektám a částečným snahám musíme co nejúčinněji postavit tuto snahu o universálnost.
   9. Doporučuji-li oněm jednatelům společného štěstí nějaký řád, doporučuji tím něco, bez čeho by jejich přičinlivost nesla méně užitku. Přejeme si totiž, a věc sama to žádá, aby jich bylo mnoho. Ale kde je množství, tam je také zmatek, jestliže se množství neuvede v nějakou jednotu mocí nějakého řádu. jest tedy pro ně nezbytný určitý řád, aby každý věděl, co, pro koho, kde, kdy, s jakou pomocí má pracovat, a proto aby pracoval tak, jak by to bylo prospěšné celku. Za základ toho řádu doporučuji, aby byl mezi všemi jeden muž, na kterého by ostatní pohlíželi jako na předsedu sboru, aby jeho prostřednictvím hbitěji postupoval onen vzájemný styk na všechny strany, a to tak, že by mu jednotliví členové všechno potřebné sdělovali písemně, on pak zase to všechno všem.
   l0. Přijme-li se toto ustanovení, bude třeba přidělit předsedovi bydliště na nějakém takovém místě, na něž by byl pomocí plavby volný přístup ze všech konců světa a z něho zase zpět do všech končin světa. Takovým výhodám se těší některé evropské říše, Španělsko, Francie, Holandsko a Anglie. Ale Anglie se mi zdá příhodnější než ostatní, aby byla učiněna střediskem písemných styků. Za prvé na památku hrdinného činu Angličana Drakea, který pětkrát obeplul celý svět a tak byl jaksi předzvěstí této universální svaté souhry národů. Za druhé, na památku nejjasnějšího kancléře Anglie, Bacona Verulámského, který dal první popud k úvahám o všeobecné nápravě věd. Konečně na paměť, že tam vznikl tak blahodárný úmysl a rozhodlo se vybavit sbor potřebnými důchody (dojde-li k jeho zřízení), k vydržování tolika členů a pomocníků, kolik jich bude tato věc vyžadovat (což není záležitostí poct nebo bohatství, nýbrž účinné lásky). Uzná-li se za dobré, bude také možno, aby v každé říši celého světa byl někdo určen za předního člena, jehož by ostatní uznávali, rovněž v zájmu lepšího pořádku.
   11. Má-li se však toto ctihodné, společnému blahu lidského pokolení zasvěcené společenství nazývat sborem, bude ovšem třeba, aby se vázalo pouty nějakých zákonů. První z nich bude, aby členové po zásluze oceňovali vznešenost svého poslání (k němuž se cítí puzeni vnuknutím božím) a proto aby se radovali, že jsou ustanovování za vychovatele lidského pokolení (jak dí Seneka) a posíláni, aby ošetřovali zahrady nebes a založili zemi (jak dí Bůh u proroka, Iz. 51, 16). Proto se mají opravdu snažit, aby byli služebníky lásky boží (který chce, aby všichni lidé byli spaseni a došli k poznání pravdy, 1. Tim. 2, 4) a napodobili horlivost apoštolů (kteří se snažili učit všechny lidi vší moudrosti, a učinit všechny lidi dokonalými v Ježíši Kristu, Kol. 1, 28). Proto nechť se bezvýhradně zasvětí slávě boží a šíření veřejného blaha.
   12. A protože k tak velkým podnikům jsou lidské síly přespříliš slabé, nechť nikdy neustávají svými vzdechy s největší pokorou svolávat si pomoc z nebe. Pak teprve spoléhajíce na milosrdenství. a pravdivost Boha (který nemůže sebe sama popřít a překážet tomu, co slouží jeho slávě a spasení jeho lidu), ať horlivě koná každý svou práci, jak jen může.
   13. Jsouce pamětlivi stavitelů druhého chrámu (kteří nekladli pro nový chrám nové základy, nýbrž stavěli na základech dřívějších,. Ezdr. 3, 3) nechť se střeží odchýlit se jakkoli od základu věčnosti, který je položen jednou provždy a mimo nějž jiný nemůže nikdo klást (1. Kor. 3, 11), nebo se odchýlit od základů našeho vědění, které položil Bůh, tj. od přírody, Písma a obecných pojmů. Dále nechť mají co nejúplnější znalost všeobecných knih, a kdykoli se zpozoruje, že se v nich něco dá doplnit nebo opravit, nechť neopomenou upozornit na to jiné a společným usnesením to opravit. Potom, cokoli ze skrytějšího tajemství se podaří někomu vypozorovat, nevyhlásí to o své vůli, nýbrž sdělí to bratřím, aby se pravda nálezu zjistila napřed náležitým vyzkoušením a pak teprve aby se přeneslo do společných pokladnic společné moudrosti k společnému užívání lidskému všechno, co dá Bůh (ale varujte se považovat nebo vydávat za tajemství, co jím opravdu není!). Dále budou mít na starosti, aby se ve všech národech, městech i dědinách zřizovaly školy, a budou to připomínat úřadům i těm, kdo mají v rukou moc. Také budou pečovat, aby ty školy byly v dobrém stavu, a nedovolí, aby se do nich vkrádaly zlozvyky a ospalost. .Mimoto, až všechno doma bude v pořádku, budou pomýšlet na šíření světla moudrosti také k sousedním národům (pokud budou národy, jež bude třeba vymaňovat z moci temnot). K dosažení tohoto cíle se budou snažit, aby měli jisté a účinné prostředky k vyvracení a obracení židů, mohamedánů, modloslužebníků atd. Jestliže se však setkají s protivníky příliš mocnými nebo zchytralými, které nebudou s to zdolat zbraněmi, jež mají k disposici, tu si vyžádají rady od sousedních členů nebo i ode všech vůbec (prostřednictvím předsedovým). Do dvou let budou moci mít v rukou hlasy třeba z celého světa! Nadto ať každý člen aspoň jednou ročně poctí dopisem předsedu a podá mu zprávu o stavu veřejných záležitostí ve své oblastí. Je-li všechno v pořádku, bude to útěchou, je-li tomu naopak, může to dát podnět k hledání léku. Předseda rovněž (nejméně jednou v roce) pošle dopis každému členu Sboru světla a oznámí jim všechno pozoruhodné, co mu odjinud sdělili nebo co se stalo u nich, aby tak tito universální strážci nad lidským blahem nemohli být neznalí stavu celého světa.
   14. Tak toto přátelské sdružení moudrých lidí po všech národech může se nazývat a také může vskutku být - oním svatým zástupem zvěstujících Boha, triumfujícího ve své pravdě (o čemž Žalm 68, 12). Jeho korouhví bude ta korouhev, o níž předpověděl Izaiáš, že bude vztyčena pohanům a národům, aby se k ní sbíhali (11, 10). ]ežíš Kristus, světlo světa, brána věčnosti, moudrosti základ, sloup, vrchol, koruna, vůdce i správce všech moudrých (Mud. 7, 15), ten bude hlavou této společnosti. Jeho ustanovil otec jako hlavu nade vším (Ef. 1, 22). Ten byl dříve sám poslem božím na zemi, a když měl odejít, poslal jiné posly ke všem národům se slibem, že bude s nimi až do skonání světa (Mat. 28, verš poslední). Jako tedy sám Hospodin odvolával lidí ze špatných cest k prvotní jednoduchosti (říkaje: Z počátku nebylo tak! Mat. 19, 8), tak tito jeho sluhové ať nejdříve uznají za vhodné učinit toto: hodlajíce volat lidi zpět na starobylé cesty Páně, od nichž toliko způsoby se všude bloudilo (Jer. 6, 16), nechť si svou povinnost stanoví třeba tímto heslem VRACEJME SE!, to jest od rozptýlení k jednotě, od zmatení k řádu, od domněnek k pravdě, od obvodu věcí k jejich středu, od nás samých a od tvorstva k Bohu!