KAPITOLA V.

NA TMY LIDSKÝCH ZMATKŮ
NEMŮŽE BÝT PODÁN ÚČINNĚJŠÍ LÉK
NEŽ NĚJAKÉ OBECNÉ SVĚTLO

   Již jsme viděli, že na obecné přetvoření lidských duší se hledá nějaký obecný, mírný a účinný lék. Nyní je třeba se podívat, lze-li něco takového nalézt? Budeme-li tuto věc zkoumat jistým způsobem, ukáže se, že to má být něco podobného světlu. Ve světě totiž nelze nalézt nic stejně společného všem, všechny a všechno obveselujícího, utvářejícího a přetvářejícího, kromě samotného nebeského světla, slunce, před jehož září a teplem se nemůže nic ukrýt, jak se praví v Žalmu 19. A nic se nechce skrýt, protože jeho světlo je, očím příjemné a milé (Kaz. 11, 7). Jeho oživujícím a všecno pronikajícím vlivem se živí a zachovává všechno, takže se věří, že samo slunce je vůdcem a králem jako nositel života a všeho rození a obrozování v celém světě.
   2. Podobný nějaký účinek v celém světě lidských srdcí bude možno očekávat, jestliže se bude moci světlo moudrosti dovést k nějaké podobné jasnosti, která by totiž stačila osvěcovat všechny lidi, zahánět s očí všechny tmy omylů a odhalovat všechnu základní pravdu a dobrotu věcí. Tak tomu bude, jestliže se všechny, které Bůh ve svých knihách vyložil a zjevil lidem, shrnou v jedno a uvedou v takový řád, aby se mohly předložit všem lidem, aby je každý jasně vnímal a chápal a každý také přijímal a si zamiloval.
   3. Bude-li možné rozsvítit takové světlo obecné moudrosti bude se moci jednak šířit po celérn světě lidského rozumu (jako záře slunce vždycky, když vyjde, sahá od východu až k západu), jednak vzbuzovat v lidech radost a konečně přetvářet vůli. Jestliže lidé budou v tomto znamenitém světle vidět před sebou jasně své cíle i cíle věcí, a budou-li umět neomylně užívat prostředků k dosažení dobrých cílů, proč by jich také neužívali?
   4. My lidé totiž milujeme své dobro natolik, nakolik je poznáváme, protože vůle, královna činů, zvyklá následovat všude svého domácího rádce, rozum, přikazuje, aby síly vykonávaly všechno to, co vidí nebo o čem se domnívá, že je podle jeho úsudku dobré nebo užitečné. A ani tomu jinak nemůže být, protože jsouc utvořena k obrazu dobrého Boha, nemůže lásku k dobru (buď pravému nebo předstíranému, jestliže se klame) odložit.
   5. Jestliže se tedy poskytne myslím abecný jas, v němž všichni správně uvidí pravá dobra a poznají, že všechno, co je pod nebem, je, nebo má být, podřízeno nebi (nemá-li to zmizet a zaniknout), vzbudí se v nich opravdu snaha o ona pravá dobra také usilovat a vyhýbat se jim protichůdným zlům.
   6. Ó jak je proto třeba si přát, jak vzhledem k Bohu, tak i vzhledem k lidem, aby vzešel takový jas! Vzhledem k Bohu, aby tolik a tak velikých děl a dobrodiní jeho, jichž je plný svět, v tolika případech nehynulo nebo aspoň nebylo bez užitku. Aby se ve všech posvěcovalo jeho jméno, ke všem přicházelo jeho království; aby všichni na zemi jako na nebi plnili jeho vůli; a aby všichni všude byli svědky, že jeho je království, moc a sláva, na věky věků, amen!
   7. Vzhledem k lidem proč by nebylo žádoucí, aby každý, kdo má oči k vidění, mohl vidět, kdo má uši k slyšení, mohl slyšet, kdo má srdce k vnímání mohl vnímat, kdo má jazyk k chválení Boha, mohl Boha vyznávat? Aby již nikdo v jasném světle nemohl nevidět, aby nikdo nemohl na rovné cestě bloudit, aby nikdo nemohl minout cíl blaženosti před sebou vytyčený, aby nemohl zcela pozbýt své naděje? Kéž by všechen lid Hospodinův prorokoval, praví Mojžíš! (4. Mojž. 11, 29). Kéž by rozuměli a chápali poslední své věci, praví sám Bůh (5. Mojžíš. 32, 29).
   8. Nemůže tedy být přítelem lidského rodu ten, kdo si nepřeje takovou obecnou cestu obecného světla. Proto snad nikdo nebude hanět vyslovená přání. Odsuzovat totiž smělé podniky jako nerozvážné je příliš na snadě, jestliže není žádná naděje v možnost uskutečnění tak veliké věci. Přistupme proto již k jejímu vyhledávání.